uleviti dok. (3. mn. -í) 1. (komu, čemu) ubrat, zmenšit něco obtížného n. nepříjemného; ulehčit 3, 4: nástupem do zaměstnání rodičům ulevil; u. koňům; pláč jí ulevil; u. unaveným nohám 2. poněk. zast. (co; †čeho) zmírnit (co); (čemu) dát průchod, výraz, zprav. duševnímu hnutí, a tím si zjednat úlevu: u. tresty; které hoře neuleví čas (Havl.); zast. u. klateb (Tomek); – ulevte pláčem bolu svému (Vrchl.) 3. řidč. ztratit na síle; polevit 2: mráz ulevil (Jir.); žal ulevil; neos. parna trochu ulevilo (Rais) 4. řidč. (v čem) zmenšit úsilí; polevit 1: u. v práci, v píli; u. v chůzi (Rais); — uleviti se dok. neos. uleví se (komu) nastane zmírnění něčeho nepříjemného, tíživého: léčením se mu ulevilo; slzami se jí ulevilo; uleviti si dok. 1. způsobit si zmírnění v něčem obtížném n. nepříjemném; ulehčit si 1: u. si kletbou, slovem; u. si pláčem 2. vykonat tělesnou potřebu: šel si u.; — ned. ulevovati, u. se, u. si