umíněný příd. tvrdohlavý, svéhlavý, tvrdošíjný 1. neústupný v názorech n. v jednání: u-é dítě; u-á povaha 2. projevující neústupnost, tvrdošíjnost: u. výraz obličeje; u-é počínání; → přísl. umíněně: u. trvat na svém; → podst. umíněnost, -i ž. — v. též umíniti si