umlčeti dok. (3. mn. -í) 1. (koho, co) přimět, přinutit k mlčení: u. vyprávěče; u. dítě; u. křik 2. (koho, co) nedovolit někomu, něčemu se projevit, projevovat, uplatnit, uplatňovat vůbec: u. svědky; u. pokrokové umělce; u. každý kritický hlas; u. (výčitky) svědomí; u. hlad; u. cit 3. (co, koho) přinutit k zastavení činnosti: u. revoltu potlačit; voj. u. nepřátelský kulomet; u. nepřítele dočasně zastavit jeho bojovou činnost 4. řidč. (co) zatajit, zamlčet: u. pravý stav věcí před někým; — ned. umlčovati