umný příd. 1. kniž. dovedně, s velkým uměním udělaný; vyžadující velkého umění, obratnosti, dovednosti: u-á stavba (Bass); u-é monogramy (Herrm.); u-é účesy (Rutte); – divoký a u. tanec (K. Čap.); u. a složitý půvab (Maj.) 2. kniž. umějící něco zručně dělat; dovedný, obratný 1: u. člověk (Zápot.); u-í řemeslníci (Hora); u. sochař (Vrchl.); u-á ruka (Konr.) *3. týkající se umělecké tvorby: u. časopis (Ner.) umělecký †4. vládnoucí rozumem, moudrý 1, rozumný 1: u-á prorokyně (Zey.); mysl u-á (Čech); u-é ženské (Wint.) učené, vzdělané, → přísl. k 1, 4 umně: kniž. u. vyřezávaný (M. Han.); u. vázané kytice (Včel.); – zast. stát u. budovaný (Z. Nej.); → podst. umnost, -i ž.