umocniti dok. (3. mn. -í) 1. kniž. (co) učinit mocnějším, silnějším, působivějším; působivěji přetvořit (zvl. umělecky): u. účinek zesílit; u. výraz zintenzivnit; u. fantazii vystupňovat; – umělecky u. látku (Šal.) 2. mat. u. číslo vypočíst jeho mocninu: číslo umocněné na druhou; — umocniti se dok. kniž. (čím) stát se mocnějším, silnějším, působivějším: dílo se umocnilo citem; — ned. umocňovati, u. se