unášeti ned. (3. mn. -ejí) 1. k unésti 1, 3-6: řidč. vozy stěží unášely tíhu nákladu; – a ji unášel nocí vlak do neznámých končin (Pujm.); řeka unáší vory; – u. zajatce do otroctví; – dal se jím (uměním) u. (Olb.); úkolem (novinářů) bylo u. své publikum (Fuč.); – dát se u. citem; tech. (o strojní součásti n. zařízení) za pohybu s sebou brát n. nést součást n. materiál 2. řidč. zast. (koho, 4. p., k čemu) nutit, svádět, strhávat: střežil ji, aby se k ničemu vášnivému u. nedala (Zey.); → nás. unášívati