unaviti dok. (3. mn. -í) (koho, co) zbavit sil; vyčerpat, vysílit: pochod mě unavil; u. koně jízdou; u. si oči čtením; — unaviti se dok. 1. pozbýt sil; vyčerpat se, vysílit se: u. se bděním; oči se dlouhým čtením unaví 2. poněk. zast. (v čem) ochabnout: neunavil se ve kající pobožnosti (Jir.); — ned. unavovati, u. se