upřímný příd. 1. jednající zpříma, otevřeně, bez přetvářky, nezastírající své smýšlení n. myšlenky, city; projevující takové jednání, chování (op. pokrytecký, licoměrný, falešný 1): u. člověk přímý, otevřený; u. přítel, rádce; u. Čech, vlastenec opravdový; – u-é oči; u. hlas; ♦ studené ruce, u-é srdce (pořek.) 2. myšlený, cítěný, konaný bez přetvářky, s opravdovostí, srdečností: u-á odpověď přímá, otevřená; u-á rada; u. stisk ruky; u-é políbení; u-á radost; u-é jednání, přátelství srdečné; u-é přání; u-é vyznání; u-á beseda; s u-m pozdravem (dopisová formule); hovor. expr. u-é zívnutí; → přísl. upřímně: mluvit prostě a u.; u. se chovat k někomu; u. s někým smýšlet; u. radit, chválit; u. se přiznat; u. stisknout ruku, pohledět do očí; to je — u. řečeno — málo!; – u. milovat, litovat; u. přát; mají se u. rádi; u. se zasmát, zaplakat; – hovor. expr. u. se nudit (Kosm.); → podst. upřímnost, -i ž.: vážit si něčí u-i; splatit u. u-í na upřímná slova upřímně odpovědět; – u. pohledu, řeči, jednání; u. sebekritiky; u. citu, přátelství, doznání; – hovor. expr. vlepil mu pohlavek s takovou u-í, že se zapotácel s takovou silou; — v. též neupřímný