upevniti dok. (3. mn. -í) 1. řidč. (co) učinit pevným (ve význ. 2, 1); zpevnit: u. půdu; u. zdivo betonem; u. břeh 2. (co, koho) učinit pevným (ve význ. 6); posílit 3, utvrdit: u. organizaci; u. své postavení na pracovišti; u. si postavení v soutěži; to upevnilo jeho vážnost; u. jednotu, kázeň utužit; snahy o upevnění míru; u. své zdraví 3. (co kam; co) pevně připojit; připevnit: u. tabuli na stěnu; u. brusle k botám; u. prkna řetězem †4. (co, koho) učinit pevným k boji, opevnit 1: upevněný hrad (Podl.); (stavitel) upevnil Prahu (Koll.); (kníže) upevnil se tam vojensky (Pal.); — upevniti se dok. 1. řidč. stát se pevným (ve význ. 1); zpevnit se: hráz se časem sesedla a upevnila 2. stát se pevným (ve význ. 6): duch jeho jako by se upevnil (Svět.); upevnilo se přesvědčení, že...; její zdraví se brzy zase upevní; kázeň se upevnila utužila se 3. (v čem) stát se pevným (ve význ. 6, 9); zdokonalit se, utvrdit se: u. se ve vědomostech; — ned. upevňovati, u. se