uplatiti dok. (3. mn. -í, trp. -cen) 1. (koho, 4. p.) úplatkem získat; podplatit: u. soudce, svědky; nedat se u.; uplacený vrah (John) najatý; přen. expr. u. žaludek (Maj.) uspokojit 2. (co) po částkách zaplatit; splatit 1: něco už jsem uplatil; u. dluhy, daně; — uplatit se dok. (stálým) placením se finančně vyčerpat, zničit: nic nechci na splátky, to bych se uplatil!; — ned. upláceti