upoutati dok. 1. (koho, co k čemu) pouty, vázáním připevnit, připojit; připoutat 1, přivázat 1, uvázat (op. odpoutat 1): u. zajatce ke kůlu; u. člun ke stromu; řemení, kterým byl (meč) upoután (Vanč.); u. se pásem (v letadle, autu); voj. upoutaný balón sloužící jako pozorovací stanoviště n. jako součást balónové přehrady proti letadlům 2. řidč., poněk. zast. (koho, 4. p.) spoutat 1, svázat 4: již Perun upoutaný v šatlavě nocuje (Havl.); správce povříslem pak žertovně upoutaly (Čech) 3. kniž. (koho, co k čemu) přidržet trvale na něj. místě, v blízkosti, ve vztahu k někomu, něčemu; spojit s někým, něčím; připoutat 2: nemoc ho upoutala na lůžko; dva lidé upoutaní k sobě přátelstvím; u. mysl, srdce k hudbě 4. kniž. (koho, co) omezit ve volnosti; spoutat 3: rozmach všech dosud upoutaných sil; je upoután (slibem manželství) (Jir.) zavázán; voj. upoutání omezení n. ztížení volnosti jednání a pohybu jednotek (bojem) 5. kniž. (koho, 4. p.) vzbudit něčí zájem, pozornost; zaujmout: náhle mě upoutal svištivý zvuk; verše, které upoutají každého; upoutala ho zpěvem; u. něčí pozornost, pohled; — ned. upoutávati