uprchnouti dok. (min. -chl, podst. -chnutí) 1. (~;před kým, čím; komu) útěkem se vzdálit před někým, něčím, ze strachu, ze snahy zbavit se něčeho, nabýt volnosti; utéci 1, uniknout, prchnout: podařilo se mu u.; u. z vězení; u. do ciziny; uprchl svým pronásledovatelům; u. před nepřítelem, před trestem; přen. u. smrti (Heyd.) 2. kniž. (zvl. o čase) rychle minout; uplynout 1; ztratit se, zmizet: dětství, mládí uprchlo; tak zima uprchla (Vrchl.); – barva z tváří jí uprchla (Něm.); však uprchla mi naděje ta mylná (Čech); ned. uprchati, uprchávati