upustiti dok. (3. mn. -í, rozk. -pusť, trp. -štěn) 1. (co, koho) přestat držet, nechat spadnout, klesnout; pustit 1: u. lžíci; nenápadně upustila rukavičku; upustil cíp pláště (Vanč.) spustil; přen. sem tam upustil žertík (Rais) pronesl, prohodil 2. (od čeho, koho) vzdát se, zříci se, zanechat (koho, čeho): u. od úmyslu; u. od gratulací; u. od zastaralých výrobních postupů ustoupit; nechce od svého u.; nikdy od tebe neupustím nevzdám se tě; zast. upusť, ruko všetečná, neodhrnuj záclonu od lože posvátného (Něm.) zadrž, ustaň; práv. upuštění od potrestání právo soudu neuložit trest v případě, že projednávání méně závažné věci dostačí k nápravě pachatele (např. v řízení proti mladistvým); — ned. upouštěti