určiti dok. (3. mn. -í) 1. (co) rozhodnout, že něco bude takové a takové, co a jak se má stát; stanovit 1: u. cenu výrobku; u. definitivní hranici vymezit; u. trest; u. si cíl; pořadí se určí losem; schůze bude, jak jsme určili; (sociální) určení jazykového projevu; (strýc) co určil, přísně vyžadoval (Jir.) poručil, nařídil, přikázal 2. (co, koho komu, pro co, koho, k čemu, nač, zač) zaměřit k něj. účelu, rozhodnout o účelu, smyslu, poslání, osudu něčeho, někoho; přiřknout 1: knížka je určena dětem, pro děti; dům byl určen ke zbourání; u. deset mužů na práci; byl určen k vojenské službě; u. někoho do strážní služby, za náhradníka 3. (koho, co) jmenovat 4, ustanovit 2 (do urč. funkce): u. nového ředitele; u. národní mužstvo; u. reprezentanty pro mistrovství světa nominovat 4. (co) zjistit, zprav. na základě urč. zkoumání, úvahy ap., vyjádřit se o výsledku zjištění; stanovit 2: u. stáří rukopisu, u. chorobu; u. krevní skupinu; bylo nesnadno u. jeho věk; u. světové strany; určení druhu rostliny; bot., zool. zjistit jméno (rostliny, živočicha); voj. u. cíl rozpoznat; přidělit palebným prostředkům ○ předp. před-, při-, — ned. určovati