určitý příd. 1. mající přesnou n. zřejmou podobu, přesný n. zřejmý tvar, rozsah ap.; přesný 1, jasný 4, zřetelný, jistý 1, bezpečný 2: všechny údaje jsou správné a u-é; mít zcela u-é zprávy zaručené; nikdo nic u-ého nevěděl; dát jasnou a u-ou odpověď pozitivní II 1; nedošli k u-ému výsledku; z mlhy vystoupily u-ější kontury hor; mat. u-é číslo zapsané číslicemi; u. (omezený) integrál jehož výpočet je určen mezemi; jaz. u. tvar slovesný, u-é sloveso vyjadřující mluvnickou osobu (verbum finitum); u-á číslovka označující číselně počet, pořadí ap. (op. neurčitá); u-é zájmeno zastupující konkrétní osobu, věc, vlastnost ap. (op. neurčité); u. člen (v někt. jazycích) pomocné slovo spojované s podst. jm., naznačující jeho určitost, tj. známost dané substance (a někdy i rod) (op. neurčitý) 2. dohodou n. normou přesně stanovený; určený, sjednaný (ve význ. 1), dohodnutý, smluvený, stanovený, jistý 4: scházet se jen v u. den; udělat něco do u-é doby; u. počet brigádníků; mísit suroviny v u-ém poměru; přicházívá v u-ou dobu stejnou; zast. šel dnem i nocí, aby se jen v u. čas vrátil (Něm.) 3. mluvícímu známý, ale blíže jím neurčovaný, nejmenovaný; jistý 5, některý, jakýsi 1: udělat něco jen za u-ch podmínek; do u-é míry má pravdu; žádáme o u. příspěvek; vůně budící u-é představy; děti v u-ém věku bývají nesnesitelné; u-í lidé jsou vždy nespokojeni; maloval, dokonce s u-m úspěchem 4. poněk. zast. rázný 1, rozhodný 2, energický: mluvil u-m tónem; u-é nařízení páně radovo (Šim.) kategorické; muž rázný, přímý, u. (Hál.); → přísl. určitě v. t.; → podst. k 1, 4 určitost, -i ž.: nabývat na u-i; s u-í něco tvrdit, předpokládat jistotou; pozbývat významové u-i (Muk.) přesnosti; – zamítnout se vší u-í rozhodností; — v. též neurčitý