uraziti dok. (3. mn. -í, rozk. -raz, trp. -žen) 1. (co) rázem, nárazem, úderem oddělit: auto urazilo kus patníku; urazila si podpatek; džbán s uraženým uchem; u. sošce hlavu; stroj mu urazil ruku 2. poněk. zast. (co; co z čeho) od něčeho odejmout, odebrat, odpočítat; ubrat 1: kdyby sis tak mohl desítku let u. (Herrm.); u. procenta (z dluhu) (Šír) srazit †3. (koho, 4. p.) udeřit, (úderem) poranit: (pachole) uražené v nohu (Lum.); já jsem uražen morovou ranou (Tyl) postižen; přen. nejsme v temeno uraženi (Wint.) praštění, hloupí 4. (koho, co) způsobit urážku někomu, něčemu, ublížit na cti; dotknout se 4 (hrubě): nechtěl jsem vás u.; snad vás neurazím tímto dárkem; vzal jsem si, abych neurazil hostitele; u. někoho falešným podezřením; u. něčí cit, čest; byl uražen ve své důstojnosti, ješitnosti 5. (co) chůzí, jízdou, letem ap. zdolat (vzdálenost), vykonat (cestu): urazili jsme větší část cesty pěšky ušli; loď urazila za hodinu asi 12 km 6. expr. (co) vykonat, udělat 1 (práci): urazili jsme pěkný kus práce; teď koukejme, ať něco urazíme (Herrm.); přen. u. nějaký ten žejdlík piva (R. právo) vypít; — uraziti se dok. 1. pocítit něčí jednání, slova ap. jako urážku a rozhněvat se: bojím se, aby se neurazil; urazil se do krve; byl k smrti uražen; urazil se o to nemálo (Jir.) †2. udeřit se, (úderem) se poranit: (těšil ho,) když se na palci urazil (Jir.); ned. urážeti, u. se