urputný (†urputilý) příd. 1. drsně neústupný, vzpurný, vzdorovitý; projevující vzdor, odpor: u. nepřítel zavilý; u. rváč bezohledný, násilnický; u., svéhlavý chlap (Něm.); – u. hlas, pohled; urputilá tvář (Staš.) zarputilá 2. vyznačující se úporností, velkou intenzitou vůbec; úporný 1, tuhý 3: u. boj tvrdý; u-á bolest; u-é mrazy 3. řidč. umíněný, zatvrzelý, zarytý, zarputilý: u-é lpění na vlastních názorech; u-é kacířství (Bass); u-á baživost po požitcích (J. Čap.); → přísl. urputně (†urputile Hál.): u. mlčet, hledět k zemi; odpovídala neochotně a u.; (odsouzenci) snášeli u. svá muka i hanbu (Herb.); – u. bojovat, bránit město; u. pracovat (Čap.-Ch.); – u. tvrdit; u. trvat na svém právu; → podst. urputnost (†urputilost Jg.), -i ž.