useknouti dok. (min. -kl, trp. -knut) (co; čeho) 1. seknutím oddělit; odseknout 1: u. psovi ocas; u. si prst; useknutá větev; u. kus masa; neos. ve spoj. jako když usekne (čast. utne) (o něj. náhlém přerušení, ukončení něj. děje, něj. činnosti); ♦ řidč. expr. u. (čast. uříznout) si ostudu, zhrub. u. si kšandu (Otč.) způsobit 2. řidč. ob. expr. (co) náhle, nečekaně přerušit, ukončit: u. větu; u. práci podle hodin (Mart.) 3. řidč. expr. úsečně, ostře pronést: usekne odpověď na půl úst; — ned. usekávati