uslyšeti dok. (3. mn. -í) k slyšeti 2-5 1. (co, koho) sluchem postihnout: u. kroky, hovor, hluk; u. z dálky hřmění; u. kukání kukačky; u. v telefonu známý hlas; u. někoho přicházet 2. (co, o čem, kom) prostřednictvím sluchu se přímo dovědět; dovědět se nepřímo z doslechu, z vyprávění; doslechnout se, zaslechnout: musí to od vás u., aby tomu věřil; neuslyšela od něho žádnou výčitku; – u. o neštěstí z rádia; je to vynikající odborník, ještě o něm jistě uslyšíme dovíme se o jeho úspěších †3. (co, koho) vyslyšet: jedinou mou prosbu uslyš (Svět.); každého uslyší, kdo se k němu obrátí (Něm.)