usmířiti dok. (3. mn. -í, rozk. -smiř) smířit 1. (koho, co; koho, co s kým, čím) odstraněním sporu, rozporu, nedorozumění mezi někým vytvořit shodu, zavést soulad, porozumění: u. protivné strany; u. bratra se sestrou; řidč. u. protivy, rozpory vyrovnat 2. (koho, 4. p.) způsobit, že se někdo přestane hněvat, získat si znovu jeho přízeň, udobřit: chtěl bych si ho u.; u. rozhněvanou ženu; u. si po čase rodiče; přen. u. své svědomí utišit, ukonejšit 3. (koho, 4. p., s kým, čím) způsobit, že se někdo s někým, něčím vyrovná, že zanechá námitek proti někomu, něčemu: žádné ujišťování nebylo s to jej u.; u. snachu s tchyní; spal celou hodinu, což ho s celým světem usmířilo (Herrm.) 4. (co) učinit něčemu zadost; odčinit 1, napravit 2: bude usmířena nevinně prolitá krev (Jir.); u. svou vinu (Třeb.); u. provinění svého syna; — usmířiti se dok. smířit se 1. (s kým; ~) zanechat sporu, nepřátelství s někým a dohodnout se s ním: u. se s protivníkem; rozvaděné spolužačky se nakonec usmířily 2. (s čím, kým) přestat mít odpor, námitky proti něčemu, někomu, připustit něco jako nutnost; vyrovnat se: u. se s odmítnutím, s chudobou; u. se s těžkým osudem odevzdat se mu; círk. u. se s Bohem přijmout zaopatření, vyzpovídat se; — ned. usmiřovati, u. se