usnouti dok. (min. -snul, podst. -snutí) 1. upadnout, ponořit se do spánku: tvrdě u.; u. zdravým spánkem; jak dolehne, ihned usne; u. nad knihou; starostmi nemohl u.; – přen. (o něčem uklidněném:) les usnul (Jir.) ztichl; vítr usnul (Vrchl.) utišil se; hněv usnul (Krásn.) přestal; pověst jak vznikla, tak usnula (Sova) upadla v zapomenutí, zanikla; ob. expr. jednání nějak usnulo nepokračuje se v něm; ta věc teď usnula nemluví se o ní, neprojednává se; nechat stížnost u. úmyslným odkládáním způsobit její nevyřízení; ♦ u. (čast. spát) na vavřínech ustrnout po úspěchu na dosaženém stupni 2. euf. zprav. ve spoj. u. na věky, na věčnost, nadobro, věčným snem ap. zemřít: nespěte už, mohl byste u. nadobro (K. Čap.) ○ předp. po-; — ned. usínati