usouditi dok. (3. mn. -í, rozk. -suď, trp. -zen) 1. (co; řidč. nač; ~) dojít k úsudku o někom, něčem; pronést úsudek o někom, něčem: usoudili, že je hoch nadaný; usoudil, že bude pršet; řidč. lékař usoudil na zánět; blázen! — usoudili kluci (E. Val.) †2. (co zač) rozhodnout 1 (zprav. s konečnou platností): vydání spisů za potřebné usouzeno (Pal.); co by bylo z nich (spisů) usouzeno za blud (Tomek) †3. (~; komu, čemu co) přiřknout 1 (zvl. soudně), přisoudit, stanovit 1: hrdelní soud usoudil tak, jak se vězeň nadál (Jir.) rozsoudil; co se jim (hochům) usoudí za trest (Prav.) určí; květy, kterým usoudili první cenu (Jir.) 4. (zprav. trp.) poněk. zast. (komu co) určit za osud: usouzeno mi utrpení (Jir.); sudičky usoudily mu běh života (Třeb.); — ned. usuzovati