uspěchat se dok. řidč. (stálým) spěcháním se unavit, vyčerpat; upospíchat se: už nemohu, uspěchal jsem se (Hol.); uspěchala se a přišla rozpačitá (R. Svob.); — uspěchati dok. řidč. 1. (koho, 4. p.) (stálým) spěcháním unavit, vyčerpat: nesmíme ji (mládež) uspěchat (R. právo) 2. (co) se spěchem vykonat, a tím pokazit: spisovatelskou práci nelze u. (Lit. nov.); poněk. hanl. u. premiéru (Lit. nov.) spěšně připravit