uspořádaný příd. účelně organizovaný, upravený v urč. pořádku n. z urč. hlediska: ú-á řada jevů; pohyby reflexní, nikoli u-é; vývoj společnosti je cestou k u-ějšímu životu (Lit. nov.); fyz. u. pohyb molekul; mat. u-á množina, posloupnost v kt. jsou prvky seřazeny podle velikosti; → přísl. uspořádaně: u. zachycovat změny organismu; → podst. uspořádanost, -i ž.; — v. též uspořádati, u. se