uspokojení, -í s. stav toho, kdo je spokojený, pociťuje libost nad něčím, projevuje souhlas s něčím; spokojenost: u. z dobře vykonané práce; projevit u. nad výsledky jednání; s u-m si oddechnout; s u-m vzít na vědomí, že...; vysvětlení bylo přijato s všeobecným u-m; v. též uspokojiti, u. se