uspokojený příd. kniž. pociťující uspokojení, spokojenost; vyjadřující uspokojení, spokojenost: zdál se mým sdělením u-ější (Šim.) spokojenější; – u. výraz, úsměv; u-á tvář, mysl; → přísl. uspokojeně: u. přisvědčit; zasmát se u.; → podst. uspokojenost, -i ž.: lehkomyslná u. spokojenost; — v. též uspokojiti, u. se