ustrnouti dok. 1. (o pohyblivých částech těla) stát se nehybným, strnulým; znehybnět, ztuhnout, strnout 1: tělo ustrnulo v leknutí; tvář ustrnula v nehybném úděsu (Rón); přen. zmatený úsměv ustrnul mu na rtech (Šrám.) utkvěl, ulpěl 2. (nad čím, čím) silným duševním hnutím znehybnět; užasnout, strnout 2: ustrnul nad tím, co našel; u. hrůzou zděsit se; u. leknutím zarazit se 3. (na čem; v čem; ~) zastavit se na urč. stupni vývoje: řešení otázek ustrnulo na mrtvém bodě uvázlo; staří ustrnuli v názorech; umělec nesmí u. †4. (na čem) pevně se dohodnout, usnést se: neustrnuli po mnohém mluvení na ničem kloudném (Wint.); — ustrnouti se (*ustrnouti Tyl) dok. kniž. (nad kým) smilovat se, slitovat se: u. se nad prosebníkem; plakala, že by se byl kámen nad ní ustrnul