utěšiti dok. (3. mn. -í) kniž. (koho, co) poskytnout někomu, něčemu útěchu; upokojit 1, potěšit 1: u. naříkající ženu, nemocného (povzbudivými slovy); u. zarmoucené srdce; ♦ zast. utěš (čast. potěš) tě pánbůh (Něm.) (projev soustrasti); — utěšiti se dok. kniž. (čím; s kým, čím; ~) nabýt útěchy; upokojit se: u. se v zármutku prací; utěš se a zapomeň (Šim.); — ned. utěšovati, u. se