utříti dok. (1. j. -třu, kniž. -tru, 3. mn. -třou, kniž. -trou, rozk. -tři, min. -třel, trp. -třen, přech. min. -třev) 1. (co, koho) třením (ve význ. 1) zbavit nečistoty, vlhkosti, nánosu; otřít 1: u. uprášenou židli, politý stůl; u. utěrkou nádobí; u. si po jídle ústa, ruce o zástěru; u. (si) rukou zaslzené oči, zapocené čelo osušit si; utřete si boty očistěte si; umýt a u. dítě; u. se do ručníku; ♦ zhrub. u. hubu nic nedostat, nic z toho nemít; řidč. u. někomu hubu (Jir.) dát co proto 2. (co odkud) třením (ve význ. 1) odstranit; otřít 2, setřít 1: u. prach s nábytku; u. si pot s čela; rukou (si) u. slzy z očí 3. (co) třením (ve význ. 2) zpracovat; rozetřít 1: u. mák, česnek; u. žloutky s cukrem; máslo utřeme do pěny; u. barvy 4. řidč. expr. (koho, 4. p.) setřít 4: takhle ho dosud nikdo neutřel (Kop.) 5. zhrub. (komu co) dát ránu, udeřit, uhodit někoho: dnes bych mu takovou utřel (Nor); — ned. utírati