utišiti dok. (3. mn. -í) 1. (koho, co) učinit tichým (ve význ. 3), klidným (ve význ. 3); uchlácholit, ukonejšit 1, uklidnit 1, upokojit 1: u. plačící dítě; u. rozbouřenou mysl; lék pro utišení nervů; snažit se u. zlé svědomí 2. (co) zastavit, zrušit, zmírnit: u. hlad, žízeň ukojit; řečník utišil vřavu v sále uklidnil; u. žal, pohnutí; pláč k neutišení nezastavení; — utišiti se dok. uklidnit se 1. stát se tichým (ve význ. 3), klidným (ve význ. 3); upokojit se 1: šel se projít, aby se utišil; pobouřené shromáždění se brzy utišilo 2. přestat 2, ustat 1: hluk ulice se v noci utišil; vítr se utišil; kašel se utiší; po léku se utišila bolest (hlavy); neos. v průjezdě se utišilo (Jir.) nastal klid ○ předp. po-, po- se; — ned. utišovati, u. se