utlačovati (*utláčeti, 3. mn. -ejí, Zeměd. nov., Čap.-Ch.) ned. 1. (koho, co) k utlačiti 3, působit někomu, něčemu útlak; utiskovat 1: u. poddané, bezbranné; u. malý národ; politicky, hospodářsky, nábožensky u. 2. k utlačiti 2, 4, 5: poněk. zast. přen. nové plány utlačovaly dřívější předsevzetí (Svob.) zatlačovaly, mařily; – zast. u. násilně divoké svoje pobouření (Svob.) potlačovat; – zř. utlačoval (peří nohama) (Jahn) stlačoval