utrpěti dok. (3. mn. -í, trp. -pěn, zast. -pen Havl., Ner. aj.) poněk. kniž. 1. (co) (o člověku) dojít něj. poškození, újmy (fyzické, morální, finanční ap.): u. zranění, úraz utržit; u. nervový otřes; u. škodu, ztrátu na majetku; u. porážku (v boji, zápase); u. křivdu, nezdar; mnohou bolest již utrpěla (Něm.); zast. u. smrt (Jir., Vlč.) být usmrcen; u. popravu (Pal.) být popraven 2. (čím) (o věcech) být poškozen, postižen působením něj. nepříznivého n. zhoubného zásahu, vlivem něj. nepříznivých okolností ap.: hodinky pádem neutrpěly nepoškodily se; ovocné stromy utrpěly mrazy; organismus utrpěl přepětím sil; země utrpěla válkou; budova úpravami utrpěla; rukodílné barvířství utrpělo barvírnami (Jir.)