utrpení (*utrpenství Čel.), -í s. 1. bolesti tělesné n. duševní; trápení 1, trýzeň, útrapa, soužení, muka 1, strast, strádání: fyzické, duševní u.; nesnesitelné u. choroby; tvář ztýraná dlouhým u-m; snášet u.; ulehčit něčí u.; jeho život byla jen řada u.; skončilo se jeho u., euf. zemřel (po těžké nemoci); ♦ vypít kalich u. až do dna vytrpět, protrpět vše až do konce; expr. obraz bídy a u. něco velmi žalostného, truchlivého; náb. ve spoj. uPáně, u. Kristovo mučení; rozjímat při pobožnosti o u. Kristově (Mrš.); řidč. zast. (ve zvolání) pro hořké u. Kristovo (Šmil.) †2. (s kým; nad kým) útrpnost, slitování, soucit 1: upřímné se ženou u. (Wint.); mít u. nad starou Zábranskou (Wint.)