uváděti ned. (3. mn. -ějí) 1. k uvésti: u. diváky na sedadla; u. hosta ke stolu; – u. dceru do společnosti; – u. do země cizí osadníky přivádět; novinky uváděné na trh; schodiště nás uvádí do prostorného vestibulu; – poněk. zast. Vrba ho (Věka) faráři uváděl (Jir.); – Divadlo hudby uvádí nové koncertní cykly; – u. svět v úžas; u. motor do chodu; u. v život nová družstva; u. obě události v souvislost, spojitost; – z díla uvádíme několik úryvků; pachatele neuvádíme jménem; – u. na mysl; u. na paměť; řidč. u. na oči (Jir.) připomínat; – u. na stopu přivádět; – autor uvádí spis předmluvou; – u. do nové problematiky zasvěcovat; u. do agendy; – kniž. slavnostně u. v úřad instalovat; – zast. u. surové tresty německé do země české (Choch.); – zast. u. úmluvu ve spis (Staš.) převádět; ty uvádíš všechno jenom na peníze (Herrm.); – círk. (dř.) u. rodičku udělovat jí požehnání při úvodu (ve význ. 4); mat. u. na společného jmenovatele 2. (co) sloužit jako úvod (ve význ. 1), být úvodem k něčemu: knihu uvádí zasvěcená předmluva; věta uvádějící přímou řeč uvozující (jaz.); — uváděti se ned. k uvésti se 1, 2: nový vedoucí se svou odměřeností neuvádí zvláště příznivě; – uvádí se vždy celým titulem představuje se; řidč. krajan náš neuváděl se tedy co Němec (Ner.) ○ předp. na- se; → nás. uvádívati