uvázati dok. (1. j. -žu, -ži, rozk. -važ) 1. (co; co komu; co kam, kde) vázáním, svázáním (na uzel ap.) upravit, k něčemu upevnit: u. lano ke stromu přivázat; u. si šátek kolem krku; nosí šátek uvázaný na babku; uvázala děvčátku do vlasů mašli; neumí si u. kravatu; ob. expr. ve spoj. u. na krk (koho, co komu) dát na starost; u. si na krk (koho, co) vzít si na starost: to tak — u. si na krk ženskou s třemi dětmi!; uvázal mi na krk celé hospodářství; to sis uvázal na krk pěkné břemeno 2. (co, koho) provazem, řetězem ap. připevnit, připoutat; přivázat 1: u. psa (u boudy), u. loď ke břehu; šavle, jež byly uvázány na straně sedel (Vanč.); u. zajatce ke kůlu; uvažte mu ruce nazad svažte; přen. expr. žena je stále uvázána u plotny připoutána k domácnosti 3. expr. (koho, 4. p.) učinit závislým, zatížit něj. závazkem, povinností; zavázat: přemítal, jak si u. zetě (Staš.); dobře si ji tatík uvázal (Pitt.); Fanču uvázal dítětem (Nový) 4. (co) vázáním vytvořit, zhotovit: u. kytici uvít; u. koberec; u. povříslo; u. denně až šedesát kartáčů (Bran.); ♦ expr. u. (čast. uplést) na sebe bič †5. (co) ovázat, obvázat 3: u. rány (Koll.); — uvázati se dok. 1. (ke komu; poněk. zast. na koho; ~) vstoupit do něj. svazku (ve význ. 4); spolčit se, spojit se 2 (s kým); expr. oženit se, vdát se: zervaná Bída se k Bídě zas horší uváže (Sova); dávno na jinou milenku v cizině se uvázal (Sab.); – expr. jaká by ho byla škoda, aby se už teď uvázal! (Herrm.) 2. kniž. (k čemu; †več; ~) přijmout něj. povinnost; zavázat se (k čemu): smluvně se k ničemu neuvázal; u. se v přednášku (John); u. se v službu (Vanč.); musíš se u. doživotně (Krásn.) 3. kniž. a poněk. zast. (več) vzít na sebe správu něčeho, vzít do vlastnictví; ujmout se 3 (čeho), převzít 2 (co): u. se v dědictví; u. se v držení rodinného statku (Svět.); u. se u vládu (Jir.) nastoupit ji 4. nář. oběsit se (Rais) ○ předp. po-; — ned. uvazovati, u. se