uvésti dok. (1. j. -vedu, rozk. -veď, min. -vedl, trp. -veden) 1. (koho, co kam) vedením, doprovodem způsobit příchod někoho na něj. místo; dovést 1, zavést: u. tanečnici na místo; u. hosty do pokoje; u. někoho na správnou, pravou cestu (zprav. přen.); vypřáhl koně a uvedl je do stáje; u. poselstvo ke králi (Jir.) 2. (koho, 4. p., kam) zprostředkovat něčí příchod, vstup někam, něčí přijetí někde: u. svou snoubenku do rodiny; u. dceru do společnosti, na ples; uvedení mladého kralevice Vladislava do země české (Pal.); círk. podrobit úvodu (ve význ. 4): u. šestinedělku, rodičku 3. (koho, co kam) způsobit, že se někdo, něco octne na něj. místě, že se někam dostane, do něčeho začlení, někde uplatní; přivést 2: u. do země osadníky; u. děti do života; u. do služby (Něm.); u. na krejčovství (Jir.); u. (nové) zboží, knihu na trh; přen. Anna byla uvedena básněmi do jiného, kouzelnějšího světa (Svob.) 4. poněk. zast. (koho, 4. p., komu, u koho) provést seznámení, zprav. obřadně; představit 1: u. u dvora (Zey.); už mně slíbil, že mne u vašeho otce uvede (Ner.); hraběnka uvedla své švegruši domácího vychovatele (Pfleg.) 5. (co) předvést 3, zahrát (na divadle, v kině ap.): Národní divadlo uvedlo Sofoklovu Antigonu; skladbu uvede jako novinku; u. nový film 6. (koho, co do čeho, več) způsobit, že se někdo, něco octne v něj. stavu, postavení, že se něco s někým, něčím děje, že něco nastane; přivést 3: u. někoho do neštěstí, do rozpaků, v omyl, v úžas, v pokušení; u. vodu do varu; u. byt do původního stavu; u. stroj do chodu, dílnu do provozu; u. příjmy a vydání do rovnováhy; u. nové poznatky v systém; ♦ u. něco na pravou míru opravit podle skutečnosti; voj. u. do bojové pohotovosti (zbraň, jednotku); mat. u. zlomky na společného jmenovatele 7. (co) říci, napsat, sdělit, zprav. jako důkaz, svědectví, citaci ap.: u. důvody, fakta, podrobnosti; v předmluvě uvedl autor prameny, z nichž čerpal; u. několik úryvků z článku; u. na obálce odesílatele 8. u. na mysl, na paměť (co, koho komu) způsobit, že si někdo na něco, někoho vzpomene, že o něčem, někom začne přemýšlet: uvedl jsem mu na paměť zesnulé rodiče; to mi uvedlo na mysl minulé doby 9. (koho, 4. p., nač) upozornit, způsobit, že si někdo něco uvědomí, něco pozná; přivést 3: u. na stopu zločinu, na tu myšlenku mě uvedl můj učitel 10. (co čím) opatřit úvodem (ve význ. 1, 2), něčím, co slouží jako úvod, začátek: u. přednášku několika slovy, vtipnou poznámkou; u. knihu předmluvou 11. (koho do čeho, *več) zasvětit, seznámit 1 (s čím): u. do studia biologie; ten mne uvedl ve filosofii (Jir.) 12. kniž. (koho, 4. p., do čeho, več) obřadným, slavnostním způsobem zahájit něčí činnost v něj. hodnosti, úřadě ap.; instalovat 3: u. v úřad; slavnostní uvedení biskupa †13. (co) provést 4, zavést: katastrální vyměření polí tu posud uvedeno není (Něm.); u. užitečnou reformu (Pfleg.) †14. (co več, nač, řidč. do čeho) provést přeměnu na jinou formu, převést 5, přeměnit 1, změnit: žalmy v písně uvedené (Jir.); pověst, kterou Dalimil do veršů uvedl (Goll); u. nemovitosti na peníze (Her.); — uvésti se dok. 1. (čím; jak; kde) zahájit svou činnost, pobyt někde, před někým; představit se 2: divadelní společnost se uvedla Tylovou Fidlovačkou; u. se v novém prostředí; uvedl se příznivě svým skromným vystupováním; nevhodně, nešťastně se uvedl 2. poněk. zast. představit se 1 (svým jménem, titulem, funkcí ap.): uvedl se jako revizor 3. řidč. ob. vydařit se, vyvést se: řepa se neuvedla (Baar) neurodila se; dobytek se neuvedl (Sum.), ned. uváděti, u. se