uvědomiti dok. (3. mn. -í, rozk. -vědom, -vědomme, -vědoměme, trp. -měn, řidč. kniž. -men) 1. kniž. (koho, 4. p., o čem) podat zprávu někomu o něčem; oznámit 1 (komu co), zpravit (koho o čem): o termínu budete včas uvědomen dopisem; u. o nehodě příbuzné postižených 2. řidč. (koho, 4. p.) učinit uvědomělým (ve význ. 1): semkne nás to, slabé uvědomí, potěší, posílí (Rais); — uvědomiti se dok. 1. stát se uvědomělým (ve význ. 1): třídně, národně se u. *2. (o čem) uvědomit si (co) (Zey.); — uvědomiti si (†ovědomiti si Pal.) dok. (co) nabýt vědomí o něčem, přivést si na paměť, poznat, pochopit, vzít na vědomí: u. si nebezpečí; uvědomil si plně svou odpovědnost; uvědom si, co děláš; uvědomte si, že jste mezi přáteli; vůbec jsem si tvou přítomnost neuvědomil; — ned. uvědomovati, u. se, u. si