uvoliti se (†uvoliti si Klicp., Pfleg.) dok. (3. mn. -í) kniž. (k čemu; s inf.; řidč. več; *nač Svět.) projevit ochotu něco vykonat: u. se k náhradě škody, nahradit škodu; uvolil se, že vypracuje návrh nového plánu; řidč. u. se v každou potřebnou adaptaci (K. Čap.); — *uvoliti dok. svolit, povolit 5: budou musit u. (Sedlm.); — *uvoliti si dok. ulehčit si 1: u. si výkřikem (Baar); — ned. uvolovati se