uvozovati ned. 1. řidč. kniž. a odb. k uvoditi (dok.) 1; uvádět 2: vtipným bonmotem u. novelu (Tvorba); jaz. (o spojce, o částici, o větě uvozovací) u. větu, přímou řeč †2. k uvoditi (dok.) 2, uvádět 1: u. do země německé mnichy (Hol.) přivádět; všechno v zmatek uvozovali (Wint.)