uzavřený příd. (op. otevřený) 1. takový, kt. byl uzavřen n. nebyl otevřen; takový, kt. se uzavřel n. se neotevřel; zavřený: u-é dveře; u. prostor; u-á zásuvka, skříňka; u-á cesta; šaty až po krk u-é nemající výstřih; u. krám; – u. květ; – u-á smlouva; přen. u. vzduch pokoje (Svět.) zatuchlý, nevětraný 2. takový, kt. je opatřen něj. krytem; krytý 1, chráněný: u. kočár zavřený; elektr. u. vařič; u-á pojistka; tech. u. stroj, přístroj; u-á matice; u. motor 3. tvořící (samostatný) celek: stavebně u. celek; u-á čísla (v opeře) (Z. Nej.); pojmové skupiny, v podstatě v sobě u-é a hotové (NŘ); tvořit u., neuzavřený systém; umění u-é a minulostné (Šal.) jehož vývoj byl ukončen; u-á společnost přístupná jen urč. lidem, výlučná, exkluzívní; jeden z nejuzavřenějších londýnských klubů; u-e území (v českých zemích za Rak.-Uh.) obývané většinou Němci; biol. u. krevní oběh (u obratlovců) při kt. krev stále koluje v cévách *4. skrytý 2: zeptal se ho s u-ou ironií (R. Svob.) 5. nepřístupný 4, samotářský, nesdílný; řidč. osamocený 1, izolovaný 1: u-á povaha; u. výraz obličeje; přecitlivělý, do sebe u. chlapec; neveselý a u. lid (K. Čap.); – řidč. u. život (Jir.); → přísl. k 5 uzavřeně: žít u.; → podst. k 1, 3, 5 uzavřenost, -i ž.: u. sklepení (Čech); – u. aristokratických kruhů; přesná u. formy (Kar.) ucelenost; – povahová u.; — v. též uzavříti, u. se