uzel, uzlu (zast. uzle Tyl aj.) m. (6. j. -u, mn. 1., 4. -y, zast. -e Jir. aj., 7. -y) 1. to, co vznikne svázáním, provléknutím niti, provazu ap., utažením smyčky, svázáním cípů tkaniny: udělat u. na konci niti; udělal se mi na niti u.; bič s uzly; u. vázanky; udělat si na kapesníku u. (jako znamení pro připomenutí něčeho); svázat konce šňůry na u., uzlem; pevně utažený u.; uvázat šátek na dva uzly; rozmotávat, rozvazovat u.; ust. spoj. gordický u.; text. tkalcovský u.; smyrenský, perský u.; sport. horolezecký, lodní u.; osmičkový u. (ve tvaru osmičky); námoř. délková jednotka, 1/120 námořní míle; jednotka rychlosti plavidla, 1 námořní míle za hodinu 2. rozšířené, zesílené místo na něčem připomínající tvarem uzel; uzlina; expr. něco do sebe propleteného; spleť, směsice: hrbolaté uzly na kořenech; vystupující uzly svalů; – expr. zmítající se u. mužských těl (Maj.); přen. u. (zrady) (Jir.) zápletka 3. čtverhranný kus tkaniny (šátek ap.) svázaný za protilehlé cípy a naplněný věcmi; (malý) ranec: nést u. hub; Honza dostal na cestu u. buchet; u. trávy; prádlo si v u. zavázala (Erb.) 4. ženský účes z vlasů stočených a upevněných v týle n. na temeni; drdol: vlasy stočené v u.; řecký u. 5. (4. j. též expr. -a) obl. zavináč: sníst u. (Právo l.) 6. místo, kde se protíná několik cest, drah, čar ap.; (důležité) středisko 1, 2, centrum 2: dopravní, železniční u.; uzly turistických cest; – nové výrobní uzly (Vach.); psychologický u. (dramatu) (V. Mrš.); zeměp. horský u. místo, kde se spojuje několik horských pásem v pohoří; hvězd. průsečík dráhy planety s rovinou ekliptiky; fyz. (v akustice) místo nejmenšího rozkmitu při stojatém kmitání n. vlnění; elektr. místo, kde se spojují vedení n. vodiče: u. transformátoru; voj. u. obrany, odporu těžiště 2; spojovací, rádiový u. středisko zajišťující spojení; zdrob. k 1-3 uzlík v. t., uzlíček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách), poněk. zast. a obl. uzílek (6. mn. -lcích) (nář. uzelek Mart., uzélek Pech.), -lku m.: udělat na navlečené niti u.; bič s u-y; nit bez uzílku (Ner.); – expr. uzlíček vrásek (Šrám.); schoulit se do u-u skrčit se; – svázat si věci do u-čku do ranečku; děda s u-em hub; cípatý uzílek (Pech.); expr. do u-čku by ji (matku) byl svázal (Hořejš) byla drobná; malinký uzlíček masa (Frýd) (o malém dítěti); přen. u. neštěstí (o člověku zkrušeném neštěstím); příd. uzlíčkový: odb. u. steh (v ručních pracích) tvořící hrbolky (podobné uzlíčkům); text. u-á příze se zákruty připomínajícími uzlíčky (např. nopková, buklé); u-á tkanina; med. u. zánět spojivky trachom