usurpátor [-zu-], uzurpátor, -a m. (usurpátorka, uzurpátorka, -y ž.) (z lat.) kniž. uchvatitel, samozvanec, přen. pánovitý člověk, vládce: u. královské moci; fašističtí u-ři; – přen. být u-em v domácnosti (Zápot.); usurpátorský, uzurpátorský příd.: u-ští vládci; u. převrat; u-é choutky; – u-á povaha; → přísl. usurpátorsky, uzurpátorsky: prosazovat u. svou vůli