vůdce, -e m. (5. j. -ce, 1. mn. -ové, -i) (vůdkyně, ž., 2. mn. -yň, -yní) 1. kdo vede (ve význ. 7) urč. společenský celek, hnutí ap., stojí v čele něj. (zprav. organizované) skupiny osob: v. národa, proletariátu; v-ové povstání; politický, odborářský v. vedoucí činitel, čelný představitel; ideový, duchovní v.; v. lupičské bandy; hist., polit. (v našem prostředí zprav. hanl.) nacistický diktátor Adolf Hitler; jeho titul (Führer) 2. kdo někoho (zprav. skupinu osob) vede urč. směrem, řídí jeho pochod ap.: v. turistické, lovecké výpravy; horský v.; zast. v-ové procesí (Rais); zř. zast. v. vlaku (Rais) vlakvedoucí 3. hud. (ve fuze) téma nastupující v hlavní tónině