vášnivý příd. 1. prudce, živelně reagující na podněty; vyznačující se takovou reakcí, vášní (ve význ. 1); vznětlivý, bouřlivý 6, 2, 3, horkokrevný, divoký 3, nezkrotný, prudký 5: v., vznětlivý člověk; v-á, prudká, neukázněná povaha; – v. hlas; – v-é spory, rozhovory, debaty 2. projevující vášeň (ve význ. 2), prudký v citových, zvl. milostných projevech; (o citových hnutích, stavech, projevech) mocně citově projevovaný, plný vášně; bouřlivý 5: v. milenec; v-é, věčně nespokojené srdce (Něm.) vznětlivé; – v-á láska prudká; v-é políbení; v-á radost; v-á nenávist; v-é vzlykání; v. dopis s projevy vášnivé lásky; přen. sladká a v-á hudba 3. náruživě něčemu oddaný, pro něco zaujatý; zanícený, horlivý 1, náruživý: v. sběratel, hudebník; v. milovník starých rytin; v-é sběratelství; v. ctitel Mozarta nadšený; → přísl. vášnivě: v. vyslovený protest; v. se přít, diskutovat prudce; v. plakat; – v. milovat vroucně, vřele; v. nenávidět; má v. rád své děti; v. rád cestovat; v. si něco přát; v. šeptat něžná slova; – v. číst, kouřit, tančit; → podst. vášnivost v. t.