vážený příd. 1. požívající vážnosti, úcty: v-á rodina; člověk všeobecně v. ctěný; referent v-ého listu (Čap.-Ch.); řidč. zaujímat v-é postavení významné; v uctivém n. oficiálním oslovování: v-í přátelé, hosté; v adrese: v. pan, soudruh 2. mat. v. průměr vypočtený se zřetelem k nestejné závažnosti, váze (ve význ. 2) jednotlivých veličin: v. průměr aritmetický, geometrický; → podst. k 1 váženost, -i ž. řidč.: v. spisovatele; dojít, dobýt si v-i; — v. též vážiti