vážka, -y ž. (2. mn. -žek) 1. (zprav. mn.) zdrob. k váha 5, váhy; malé váhy: příruční v.; citlivé lékárnické vážky; ♦ vážit, odvažovat na lékárnických (též přísných, zlatých aj.) vážkách skoupě vážit, nedovažovat; velmi přesně, jemně, opatrně rozlišovat, rozvažovat: řidč. brát každé slovo na zlaté vážky (Baar, Šmil.) mluvit opatrně; být na vážkách (čast. na vahách) učinit něco rozmýšlet se, rozpakovat se, nemoci se rozhodnout; výsledek (vítězství, osud ap.) je na vážkách nejistý *2. miska na váhách: přen. v. vítězství se k němu chýlí (Krásn.) má naději na vítězství 3. (zprav. mn.) řidč. zdrob. k váha 6, váhy: nosit vodu na vážkách (Něm., Baar) na vahadle 4. bystře létající dravý hmyz, jehož larva žije ve vodě: zelená v. se kmitla nad hladinou; vodní v. libela I 1; přen. kniž. hliníková v. (Drda) (o letadle); zool. rod Libellula aj.: v. ploská; mn. vážky řád Odonata