váda, -y ž. 1. poněk. zast. hádka 1, spor 1, neshoda 2, rozepře, svár, nesvár: mezi ženami vypukla v.; neustálé vády o dědictví; křik a v. různice 2. nář. vytýkání chyb, vadění (ve význ. II 1): bál jsem se, že spustí vádu pro ten cukr (J. Havl.); → zdrob. *vádka, -y ž. (Klicp.)