válčiti ned. (3. mn. -í) 1. (~; s kým, čím; proti komu, čemu; pro koho, co; o koho, co; za koho, co) vojensky bojovat, vést válku: národy světa nechtějí v.; v. všemi prostředky; v. s nepřítelem, proti nepříteli; sousední státy válčí mezi sebou; v. o území; v. za svobodu; v. pro víru (Jir.) 2. expr. (čím; s kým, čím) utkávat se nevojensky; bojovat 2, zápasit: v. slovy, perem, mlčením, opovržením; v. s rodinou; v. sám se sebou přemáhat se, váhat, rozpakovat se; v. s matematikou mít nedostatky v matematice, přemáhat je, potýkat se s nimi ○ předp. do-, na- se, pro-, pře-, vy-, za- si; → nás. válčívati (o) bez předp.