váti ned. (3. j. věje, rozk. věj, min. vál, trp. vát, podst. vání) 1. (o větru) foukat 1, vanout 1: je ticho, ani větřík nevěje; od hor začal v. ostrý vítr; příznivý vítr nám věje do plachet, přen. (Baar) začíná se nám něco dařit, dobře vést; od severu válo (neos.); přen. ve světě začíná v. nový vítr přichází, nastupuje nový směr, nová orientace ap.; víme, odkud vítr věje (neos. odkud věje Rais) co za tím vězí 2. (o chladu, vůni ap.) vzduchem se šířit, nést; vanout 2: z luk vála vůně sena; oknem vál čerstvý chlad; bás. plam z nozder mi vál (Bezr.) šlehal; záhy válo mrazem (neos., Nový) byl mráz; přen. kniž. čas rychle vál (Nový) plynul; jakási cizota tam na mne vála; (z písní) vál dech starobylosti (Ner.) 3. řidč. kniž. (co) vydávat ze sebe; vanout 3: květy těžkou vůni vály (Mach.) 4. řidč. (čím) projevovat se, být cítit; vanout 4: neos. válo z něho kafrem (Poláč.) 5. kniž. a bás. ve větru se vlnivě pohybovat; vlát, vanout 5: stála s vlasy plavými, jež vály větrem (Zey.); korouhev nade vojskem věje (Čel.) 6. řidč. kniž. (čím) lehce pohybovat, mávat; vanout 6: v. vějířem (Svět.); v. závojem (Zey.) 7. zast. ve spoj. v. (nář. též vít) obilí přehazováním ve větru zbavovat prachu a plev: obilí na mlatě v. (Rais); mlatci víli (Herb.); zast. kdo neseje, ten nevěje (přísloví) kdo se o nic nestará, nic nemá; váti (se) ned. neos. věje (se) vítr víří sníh; je vánice: hustě se chumelilo a válo (Jir.); – venku se věje ○ předp. do-, na-, o-, od-, po-, pro-, pře-, při-, roz- (poroz-), roz- se, s-, vy-, za-