vířiti ned. (3. mn. -í, rozk. viř) 1. (co čím; co) uvádět do prudkého točivého pohybu podobného víru (ve význ. 1); rozviřovat, zviřovat: v. vodu (veslem); v. prach botou; v. listy knihy, přen. rychle listovat; fyz. víření vířivý pohyb, vířivé proudění 2. (též *v. se Šrám.) být v točivém pohybu, dělat víry (ve význ. 1): voda víří, pění se; sníh, prach víří ve vzduchu; ulicí víří škubané peří (Olb.) 3. (též *v. se Hál.) vůbec se prudce točit, kroužit, pohybovat: vířící mušky, ptáci; taneční rej víří sálem (Jir.); přen. život víří (Mach.) rušně plyne 4. velmi rychle po sobě chvějivě zaznívat: víření bubnů, hlasů, hudby; bzukot úlu víří (Nezv.); hud. víření velmi rychlé opakování úderů paličkami, zvl. na buben a na kotle 5. (též *v. se Klicp.) (zprav. o citech, myšlenkách ap.) bouřlivě se projevovat, rychle se střídat: láska, zklamání v něm víří kolotá; hlavou mu víří myšlenky, vzpomínky, představy těkají ○ předp. o-, roz-, roz- se, vy-, z-, z- se, za-, za- se; → nás. vířívati řidč. (o) bez předp.